Záleží na úhlu pohledu a situaci, v jaké se nacházíš, říká dětem autorská kniha, která jim vypráví o strachu. Je to základní lidský instinkt a i přesto, že ho máme všichni, každý z nás se bojí něčeho jiného. Bojovat s vlastním strachem jde někdy hůř a někdy lépe, i to se malí čtenáři dozví. Strach je zde popisován nejen jako něco nepříjemného, ale rovněž zachraňující přirozená vlastnost pro život.
Jednoduché ilustrace ukazují, v jakých životních situacích strach vzniká, provázejí čtenáře a přibližují příběh i dětem, které se s písmenky teprve pomalu seznamují. Hlavní postavy se jmenují Barka a Vojta, strach se u nich objevuje právě ve chvíli, kdy zjistí, že se po západu slunce ocitli na kraji lesa a potřebují se dostat domů. A přijdou na to, že když se chytí za ruce a budou spolupracovat a podporovat se, může jim to pomoct zvládnout krizovou situaci. Ačkoli je kniha určená dětem, může její poselství zasáhnout stejně dobře i dospělé, jelikož neukazuje strach jen jako paralýzu, ale také jako důvod ke spolupráci.
Autorka Martina Špinková píše o strachu bez stereotypů a jemně čtenáře upozorňuje na to, že se týká všech napříč generacemi i pohlavími. Může ho mít máma, táta, babička i malá myška pod postelí. Dětem vysvětluje nejen to, co to znamená bát se, ale také, jak se s mohou zkusit s podobným pocitem popasovat a udělat si z něj nástroj, jež spolehlivě poslouží, když je potřeba, ale neobtěžuje déle, než je nezbytně nutné.
Ani přes jednoduchost příběhu ale spisovatelka nesklouzává k povrchním řešením a nenabízí dětem zaručené recepty na to, jak se strachem úspěšně zápasit. Ukazuje jim jen možnosti a nechává je, aby si vybraly, zda jich využijí.
Aneta Lakomá
Martina Špinková: Divný brach strach. Praha: Cesta domů, 2020.
Recenze vznikla na katedře žurnalistiky FSV UK pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.