V pořadí již sedmém příběhu řeší jezevec Chrujda rušení lesního klidu. Nově přistěhovaná kapela netopejrů totiž buší do bubnů po celou noc a Chrujda a ani jeho milá lasička Anička nemohou kvůli nim spát. Naštěstí má jezevec svou kamarádku sůvičku Stáňu, která mu poradí s řešením každého problému.
Děj Chrujdy je hravý, plný originálních nápadů a kvalitního humoru, který pobaví nejen děti, ale i dospělé (například medvěd dává umělé dýchání zajíci, a vzápětí se zjistí, že ho ve skutečnosti ochutnává). I přes krátký rozsah se autorovi daří rozehrát zajímavý příběh naplněný vtipnými i překvapivými momenty, například osud hlavního škůdce zde Petr Stančík dokáže popsat v pouhých čtyřech větách, aniž by to působilo uspěchaně.
Ačkoliv je kniha součástí série, je lehce pochopitelná i pro ty, co předchozí díly nečetli. Petr Stančík totiž ve svém textu na tyto čtenáře bere ohled a každá postava je alespoň jednou větou představena. Tyto úvody však nepůsobí v textu násilně a vadit tak nebudou ani těm, co předchozí díly už četli.
Ilustrace Lucie Dvořákové text výborně doplňují. Obrázky jsou dostatečně líbivé na to, aby získaly dětského čtenáře, ale ne kýčovité. Například vzhled netopejrů perfektně balancuje na hranici mezi hravostí, ztřeštěností a roztomilostí. K tomu jsou ilustrace i velmi vtipné a občas svou humorností dokonce konkurují samotnému textu.
Co se knize dá vyčíst, je její délka. I těm nejmenším čtenářům totiž nejspíše nevydrží déle než na jeden večer. Je tedy otázkou, zda by nebylo lepší vydat několik Chrujdových příběhů dohromady v jednom svazku.
Jana Bočková
STANČÍK, Petr. Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů. Praha: Meander, 2019.
Recenze vznikla na katedře žurnalistiky FSV UK pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
