Šestiměsíční Anička žije se svými rodiči ve starém domě v Černošicích. Záhy je vtažena do jeho minulosti, jíž zosobňuje tajemná postava paní Majerové. Spolu s dalšími chovanci jejího ústavu – pejsky Bertou a Lízou, želvou Kryšpínem, Veverčákem a mluvícím potokem – postupně odhalují příběh Lenky, první svěřenkyně paní Majerové. Během napínavého, místy až strašidelného pátrání po Lenčině ztraceném dědictví ožívá voda, stromy, dokonce i nábytek – vše má v knize svoje místo. Děj je také proložen vtipnými veršovanými postřehy bystrého Veverčáka.
Cesta hlavních hrdinů je sice plná nástrah a překvapení, ale po jejím zdolání dospěje ústřední detektivní zápletka ke šťastnému konci. Jak se to ale má se samotným domem a kdo je vůbec ta záhadná paní Majerová? Vysvětlení se čtenář dočká až v posledních kapitolách knihy, které ho prostřednictvím historických údajů a fotografické přílohy přenesou zpět do reality a pomohou mu zorientovat se v tom, co byl v pohádkovém vyprávění jen sen a co skutečnost.
Autor pracuje s několika časovými rovinami, mísí reálné postavy s fiktivními. Hraje si s jazykem, který jak v prozaických, tak poetických úsecích dodává charakter a živost i běžně neživým postavám, jejichž jednání a promluvy napomáhají celkovému spádu a čtivosti textu. Originální příběh Aničky, mluvícího potoka a dalších chovanců ústavu paní Majerové přelévající se z minulosti do budoucnosti a zase zpět skvěle dokreslují dynamické ilustrace Evy Koťátkové, jíž se podařilo čistou linkou zachytit chvílemi až neuchopitelný (a chvílemi možná trochu hůře pochopitelný) děj na pomezí reality a snu.
Gabriela Michálková
Petr Koťátko: Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové. Ilustrace Eva Koťátková. Praha: Meander, 2019.
Recenze vznikla na katedře žurnalistiky FSV UK pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
