Hlavním hrdinou autorské knihy Terezy Šiklové je bezejmenný obr, jemuž plyne čas mnohonásobně pomaleji než každému z nás. Jeden jeho den je lidským vnímáním stejně tak dlouhý jako celý rok. Obr má ale plno dalších rysů, pro které jednoduše platí, že nás přesahují. Vedle samozřejmé nadstandardní velikosti ho nikdy neopouští úsměv a zvědavost. Žije sice ve stejném světě jako my, ale protože se pohybuje velmi pomalu, nebo možná protože vnímá svět úplně jinak než my a na všechny naše malé strasti a uspěchané osudy se dokáže dívat z ptačí perspektivy, nikdo z lidí si ho během zhruba padesátistránkového ilustrovaného vyprávění ani nevšimne.
Obr nejenom že nejmladší čtenáře fascinuje, ale je jim dokonce podobný. Sdílí s nimi dětskou radost ze světa, kterému tak úplně nerozumí, a přestože při své cestě napáchá i plno paseky, není zlý. „Obrovský“ sympaťák však nezůstává blízký pouze nejmenším. Dokonce i na rodiče může mít až terapeutický vliv. Klid a nadhled, který prostupuje celou knihou, totiž čtenáře nutí zastavit se. Ukazuje mu, jak velké trápení si někdo, tak malý jako je člověk, může sám způsobit. Mezi řádky lze najít nevyřčenou radu směřující hlavně dospělým: „Buď zas chvíli tady a teď.“
Tereza Šiklová je v první řadě zručná výtvarnice a jednoduchý příběh se jí tak povedlo podtrhnout hravými a nápaditými ilustracemi. Perokresby balancují přesně na hraně mezi zručností dítěte (postava obra nebo postavy lidí) a schopnostmi zkušeného ilustrátora (město, stadion, scenérie), přičemž se jimi Šiklové daří vyzdvihnout základní téma příběhu – „přesahování“. Vše podtrhuje pestrá a současně jemná barevnost, která jako by vznikla rukou předškoláka.
Tomáš Kulhavý
Tereza Šiklová. Obr. Praha: Baobab, 2021.
Recenze vznikla na katedře žurnalistiky FSV UK pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
