Děti, čtete?! 2024: Petr Váša
Rajčaťáci a Banáni
Před lety jsem psal knihu o tvůrčích lidech nazvanou Idealisti, jejíž poslední kapitola se měla jmenovat „Originálové“. Skupina umělců se v ní dívala z okna na zahradu, pozorovala děti, jak si hrají, a přemýšlela, jestli právě volná dětská hra není to opravdové umění. Umění od nuly. To je jedna z prvních myšlenek Rajčaťáků a Banánů – že se děti ze své vlastní nátury dostanou k tvoření a ke kultuře. Otočí kámen, vidí žížaly a brouky, a napadne je napsat si básničku: „Žížaly, brouci, mokrá hlína / Červi, larvy, vajíčka.“ Protože chtějí udělat divadelní představení.
Myslím, že každý homo sapiens je z podstaty kreativní. Pokud máme nějaký problém s kreativitou, je daný blokem nebo strachy, které jsme získali až v systému. Nechci tuhle tezi přehánět, dělat umění je jako zamilovat se, do toho nemůžete nikoho nutit, ale ta možnost tady vždycky je.
Taky mě inspirovala moje dnes už dospělá dcera, která byla u toho, když jsem dělal první představení fyzického básnictví a když jsem doma trénoval. A shodou okolností jsem před pár lety začal být zvaný, abych dělal workshopy pro studenty, kteří, jak se na místě ukázalo, měřili něco málo přes metr, jako kdysi dcerka. Tak jsem se nečekaně dostal k práci s dětmi. Se skvělým žižkovským dramaťákem KUK! se už osmým rokem zúčastňuju letního soustředění, a tam se samozřejmě objevuje hodně zajímavého materiálu, děti jsou schopné pod dobrým vedením postavit celé originální představení.
Rajčaťáci a Banáni jsou fikce, ale dal jsem si hodně záležet, aby všechno, co malí hrdinové podnikají, bylo reálné a proveditelné. Na textu jsem pracoval asi pět let. Neměl jsem v plánu stát se autorem, co píše pro děti, jen jsem si chtěl napsat ten prázdninový příběh, který je v základu docela obyčejný. Neobvyklé je, že se děti ze všeho, co zažívají, snaží udělat divadlo. Nebo spíš performanci.
A když jsem se s nakladatelstvím Host domlouval na vydání, vůbec mě nenapadlo představovat si kromě textu a krásných ilustrací Magdaleny Rutové taky soundtrack. S tím přišla redaktorka Pavla Nejedlá. Nemohla prý dostat z hlavy nahrávku „Jelení hora“ („Vítr vane, listí šustí“), kterou jsem v počátcích práce na Rajčaťácích připravil pro písničkové album Loutek v nemocnici. Takže jsme nakonec ke knížce sestavili playlist na spotify, nejen ze starších písniček mé kapely Ty Syčáci, kterou mají rády kupodivu mnohé děti. Se Syčáky jsme navíc natočili jakési minialbum na básničky z knížky. A ke třem skladbám se přidal sbor dětí z brněnského Uměleckého gymnázia Pavla Křížkovského, pod vedením naší úžasné kamarádky Nadi Kovářové.
Všemu, co se týká Rajčaťáků a Banánů, se už druhým rokem nestačím divit. Jezdím po knihovnách a různých festivalech, dělám jedno „interaktivní čtení“ za druhým – a raduju se, s jakým zájmem se malí i větší účastníci těchto setkání zapojují do hravé hlasově-pohybové akce stejně jako do následného debatování.