Děti, čtete?! 2024: Marto Kelbl
Ilustrování lingvistických lahůdek
„Podé mě, prosimtě, žlicu,“ říká mi táta předtím, než zasedneme k obědu. Dřív bych se nad tím nepozastavila, ale teď, když se ocitnu na moravské vsi, kde jsem vyrůstala, žasnu, jak odlišně se tu mluví. Všechno jsem to začala vnímat až poté, co jsem odtud odjela.
Kvůli studiu jsem začala žít v Plzni, kde jsem poznala spoustu nových lidí z celého Česka. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že se některým slovům, která používám, ostatní chichotají (například „šalina“), nebo mi dokonce nerozumějí („rožni“ = „rozsviť“). Byla jsem překvapená, jakou bariéru dokáže řeč vytvořit i mezi lidmi žijícími na relativně malém a pospolitém území. Abych se zbavila věčného popichování, nevědomky jsem se přizpůsobila a svůj způsob mluvy neutralizovala. I přesto jsem si čas od času do poznámek v mobilu napsala nějaké zábavné slovo či výraz, které jsem doma zaslechla.
O pár let později jsme v ateliéru didaktické ilustrace, kde jsem studovala, dostali volné zadání klauzurní práce. Zrovna jsem se učila animovat, a abych svůj um zcela ovládla, rozhodla jsem se využít svou kolekci slov a vytvořit z nich krátká ilustrovaná videa. V animaci se nejdřív představí konkrétní slovo a poté odkryje, co představuje. Divák může uhodnout, o co se jedná, nebo si přečte vysvětlující popisek. Animace jsem malovala ručně a využila jsem efektu vrstvení zářivých barev přes sebe. Projekt měl jako klauzura úspěch, a byl pouhou předzvěstí mého zalíbení v lingvistických zvláštnostech.
V létě 2020 jsem si pohrávala s domácí inkoustovou tiskárnou a našla způsob, jak z ní dostat pěkné barevné obrázky pomocí přetiskování, podobně jako tomu je u sítotisku nebo risografu. Volné ilustrace jsem tvořila v počítači, a abych urychlila proces kreslení, a mohla se především věnovat zkoumání tisku, využívala jsem efektu zrcadlení a dělala vlastně jen půlku obrázku. Nejlépe se to dalo využít u portrétů.
Chtěla jsem tuto novou zkušenost uplatnit v další autorské knize. Už si nepamatuji, jak přesně jsem na to přišla, ale projekt se slovy z Moravy a ty osově souměrné portréty mě inspirovaly k nápadu pokusit se znázornit palindromy, tedy slova a věty, které se čtou stejně zleva doprava i zprava doleva. A jelikož palindromy mají pomyslný střed, výtvarné osové zrcadlení k jejich zobrazení přímo vybízelo.
Dlouho jsem vybírala takové palindromy, které budou gramaticky správné (například „Kobyla má malý bok“ není skutečný palindrom), budou dávat smysl a bude možné je pěkně ilustrovat. Obrázky jsem tvořila digitálně, vždy ze čtyř vrstev čtyř barev. Hodně jsem si hrála s texturami a rastry, které vytvářejí příjemný kontrast s ostrými geometrickými liniemi. Některé ilustrace nejsou tak přísně symetrické, čehož využívám zejména u vět, u kterých by čtenáře na první pohled nemuselo napadnout, že jde o palindrom.
Kniha Tam a zpět ještě jako maketa zaujala v soutěži Book in Progress a získala druhé místo ve studentské kategorii ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2020. Poté jsem ji nabídla nakladatelství Meander, které ji v roce 2023 vydalo ve velkorysé vazbě. Jako již publikovanou knihu ji v roce 2024 ocenila porota Zlaté stuhy v kategorii Výtvarný počin roku.
I přesto že sbírka palindromů vznikla hlavně díky mé zálibě experimentovat, věřím, že osloví všechny, kdo mají rádi knihy jako zajímavý výtvarný objekt. Kromě toho může posloužit začínajícím čtenářům, převážně prvňáčkům, jako zábavná pomůcka při učení. A ideálně v nich probudí zájem zkoumat další jazykové zajímavosti.