Děti, čtete?! 2024: Karolína Ryvolová
Vejce, májky, totemy!
Proč číst romské autory a proč s nimi seznamovat naše děti? Protože si přejeme, aby z nich vyrostli otevření a empatičtí jedinci, kteří se orientují v dnešním složitém světě a zároveň neskočí na špek kdejakému populistovi. Nic nenapomůže porozumění druhému a cizímu tak jako jeho autentická a upřímná zpověď.
Donedávna byli totiž Romové, častěji jako Cikáni, pasivním literárním znakem, do nějž si každý autor projektoval to své – ať už to byly romantické ideály svobody a odbojnosti, erotické představy o milenkách nesvázaných měšťáckou morálkou, zkazky z kriminálního podsvětí nebo šokující výjevy ze slumů a ghett. Světová literatura je podobnými stereotypy napěchovaná a vypovídá daleko víc o spisovatelích než o romských komunitách.
Teprve od devadesátých let za sebe ve větší míře promlouvají sami Romové jako subjekty literárních děl, a je to hodně jiné čtení. Do popředí vystupuje žebříček hodnot, na jehož vrcholu nalézáme pečlivě opečovávané rodinné vazby, etnickou identitu romipen a mateřskou romštinu, ale kde si vysoko stojí třeba i dobré vztahy s českými sousedy nebo institucionální vzdělání. Ke čtenářům promlouvají představitelé romské střední třídy, kteří doposud neměli vlastní hlas, a jasně ukazují, že Romové a Neromové v České republice toho mají daleko více společného, než by se zdálo.
V moři poučené, silně intertextuální české literatury představují romští spisovatelé narativní proud konfesijního rázu, v němž jsou osobní zkušenost a snaha o sdílení nadřazené experimentu. Je to politické gesto, směřující ke smíření a vzájemnému porozumění. Pod vlivem tradiční ústní slovesnosti si romské psaní zachovává jistá specifika, jako silná dialogičnost, důraz na děj spíše než popis, anekdotičnost a podvratný humor. Cílem je dekolonizace Romů, nikoli a priori výjimečný, k literárním výšinám směřující text.
Takovým vypravěčem čerpajícím z vlastního života je i Michal Šamko (1967) ve své knižní prvotině Májky a totemy (Kher, 2023). Rodina hrdiny je jedinou romskou rodinou v celé podkrkonošské vsi. I když se malý Mižu zpočátku setkává s odmítnutím spolužáků a na vlastní kůži zakouší ústrky a nepřátelství, brzy se stane součástí školní i vesnické party. Hraje si s ostatními na indiány, zapojuje se do venkovských slavností a sportovních utkání, dobře se učí a je oblíbený pro svou přátelskou povahu. Snad až příliš idylický obrázek jednoho dětství ukazuje svět takový, jaký by měl být. Šamkova knížka pro mládež je výjimečná v tom, že představuje romské hrdiny jako integrální součást českého venkova sedmdesátých let, aniž by oni sami rezignovali na své romství.
To leporelo Vařená vejce / Tade jandre (Meander a Kher, 2023) představuje velmi tradiční součást romského folkloru, takzvanou humorku, v níž se chudý, ale bystrý romský hrdina postaví na odpor mocnému bílému statkáři. Pohádku, kde zdravý rozum a nebojácnost vítězí nad hloupostí a lakotou, převyprávěla literárně zkušená Stanislava Miková (1982), která dlouhodobě a systematicky pracuje na povýšení romštiny na jazyk literatury – a která se profesně věnuje malým dětem v předškolních zařízeních, což jí umožňuje nalézt ta správná slova ke komunikaci s nejmenšími.