Děti, čtete?! 2024: Jiří Dvořák
Bedlukej hřibulej
Superschopnost – to slovo jsme tenkrát neznali. Tenkrát, když mě strašilo houkání sovy a ze všeho nejlíp chutnal kokosový suk. Místo toho jsme říkali: kouzlo.
„Jaký kouzlo bys chtěl umět?“ zeptal se mě kámoš Hustoles. „Prodloužit prázdniny.“ A on: „Bejt neviditelnej.“ A já: „Vysypat odpadkovej koš do popelnice lusknutím prstu.“ A on…
Jednu věc jsem před ním zatajil: houbomagnet.
Aby se mi nesmál. A taky proto, že tohle kouzlo (ale možná spíš vynález) potřebovalo ještě trochu dotáhnout. A já se bál, aby mi ho Husťák nevzal.
Když to jen trochu šlo, vyráželi jsme s tátou na houby. Chloustvický les byl dosucha vyfoukaný větrem, skoro nic v něm nerostlo. Domů jsme se vraceli se dnem koše pokrytým rodinkou babek s rozpraskanými šátky („Pro vesnici jsou dobrý dost,“ říkával táta.), když jsme měli štěstí, nebo taky s prázdnou. To jsme chodívali nenápadně, přes humna, aby nás nikdo neviděl.
Když se nemusíte sklánět pro kozáky, růžovky a lišky, zbývá vám čas na povídání. A taky na vymýšlení.
„Udělám ti stříkačku z pumpičky na kolo,“ napadlo tátu. A taky ji udělal: bylo to jeho mistrovské dílo.
Já mu popsal, jak vypadá mraveniště: všechna ta patra, komůrky a služby. Probouzel se ve mně přírodovědec.
Táta pak navrhnul, že se podíváme k rybníku, kde roste rosnatka okrouhlolistá. Masožravka. Jo! Já ještě žádnou neviděl… Nikdy jsme tam nejeli, pokaždé bylo něco důležitějšího na práci.
Když řeč došla, měl jsem čas na svoje věci. Promýšlel jsem houbomagnet: geniální zařízení, které k nám na pokyn (dost se mi líbilo: „Bedlukej hřibulej“) přitáhne všechny houby z lesa. My si z nich vybereme ty nejhezčí, zbytek necháme veverkám, a s plnými košíky pak projdeme po návsi. Nacpeme se smaženicí, podělíme všechny tety a nasušíme zásoby na zimu. Nejlepší houbaři v okolí!
A přitom stačilo říct jenom: „Bedlukej hřibulej.“
Houbařská výprava mi krásně utekla, málem jsem ani nevěděl, že se zas vracíme s prázdným košem přes humna.
Nakonec jsem houbomagnet nevymyslel. Ne že bych se nesnažil, ale pokaždé bylo něco důležitějšího na práci.
A pak – v lese je líp bez něj. Les má svých kouzel dost, žádná lidská nepotřebuje.
Jestli to půjde, tak ten houbomagnet taky nevynalézejte. A kdyby se vám to náhodou přihodilo, nikomu o něm neříkejte.