Přátelství textu a obrazu je odvěkou záležitostí, Petr Nikl je ve své knize Slovohledě však bere doslovně a ukazuje světu, že knihy nemusí mít pouze ilustrace a text, ale jde je i propojit. Propletence krátkých říkaček, slovních hříček nebo jemné kaskády postupně se proměňujících slov zaujmou nejen děti, kterým je knížka věnovaná především, ale také jakéhokoli dospělého, který chce vystoupit ze světa obyčejného textu. Sem tam se typogramy rozjíždí do abstraktních rovin, jako například u textu s názvem Skrvna, kdy celou stranu vyplňuje text s malým flíčkem prázdné stránky uprostřed. Jindy, například u Zoo, se po stránce prohání žirafa, páv a celé stádo dalších zvířat, jejichž identitu přenechává Nikl samotnému čtenáři.
Autor si navíc v textu hraje nejen s typografií, ale i s velkým množstvím skutečně sytých barev. Ty text buďto vyzdvihují a pomáhají mu ze stránek vystoupit do reality nebo ho naopak utápí. To se děje u krátkého typogramu s názvem Nádraží, kde světle šedý podklad takřka pohlcuje meruňkově růžový text a téměř mu nedovoluje ke čtenáři promluvit. Byl-li to autorův záměr, pak se mu to podařilo velmi dobře. Výsledek opravdu něčím připomíná atmosféru příjezdu a odjezdů, kdy se cestující nachází v šedi někde na pomezí mezi cílem svých cest a domovem. Stává se to ovšem i u jiných textů, kde je to spíš na škodu a písmenka, znaky a tvary spolu s barvami nenachází smysluplný dialog. Takových případů je ovšem menšina.
Magdalena Maňáková
NIKL, Petr. Slovohledě: typogramy. Praha: Meander, 2016.
Recenze vznikla na katedře žurnalistiky FSV UK pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
