Proslýchá se, že s Velkým Vontem Vláďou Dratušem, kterému na jaře Rychlé šípy pomohly k vládě nad všemi stínadelskými ulicemi, není něco v pořádku. Kolují dokonce zvěsti, že přišel i o samotného ježka v kleci. Rychlé šípy se proto opět vydávají do nebezpečných Stínadel, aby Vláďovi pomohly dřív, než Stínadla zachvátí nejistota a násilí.
Jen málokdo nezná Foglarovy Rychlé šípy – partu pěti chlapců z Druhé strany. Jsou vzornými skauty, ve škole jdou příkladem, rádi pomohou, kde je potřeba, ale zároveň zažívají dobrodružství, o jakých se leckterým jiným hochům a děvčatům ani nesnilo. Dětskému čtenáři mohou sloužit jako morální vzor, jejich příběhy jsou ale vždy chytlavé a napínavé, takže se rozhodně nejedná pouze o literaturu podněcující k dobrému chování.
Výchovná tendence, prostupující veškerou Foglarovou tvorbou, je zřejmá i v Tajemství Velkého Vonta. Rychlé šípy si před svou výpravou nikdy nezapomenou udělat domácí úkoly, spory se snaží vyřešit nenásilně pomocí domluvy a domů se vrací vždy včas, aby se o ně rodiče nestrachovali. Vše je ale do příběhu zasazeno natolik nenásilně, že to nikterak neovlivňuje zajímavý příběh a autorův záměr odhalí spíše jen dospělý čtenář.
Román je psán velice květnatým jazykem, může být dobrý nástrojem pro obohacení slovní zásoby. Vyskytují se v ní ovšem i některé archaické výrazy, které bude nutné dětem vysvětlit. Jeden příklad za všechny je slovo „vůčihledně“, s nímž se v dnešní hovorové češtině téměř nesetkáváme.
Kapitoly věnované vydávání Tam Tamu, časopisu Rychlých šípů, a Sběrače, časopisu jejich úhlavních nepřátel, lze použít jako úvod do mediální výchovy. Konkrétně při problematice vydávání periodického tisku, pravidly s vydáváním spojenými či bulvárních prvků a dezinformací.
Poprvé je Tajemství Velkého Vonta doprovázeno celobarevnými ilustracemi Jiřího Gruse.
Magdalena Trajerová
FOGLAR, Jaroslav. Tajemství Velkého Vonta. Ilustrace Jiří Grus. Praha: Albatros, 2021.
Recenze vznikla na katedře žurnalistiky FSV UK pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
