Z jakého dřeva se vyrábí housle, geometrické pomůcky nebo kouzelnické hůlky? Jaký čaj pomůže proti kašli? Animátorka a ilustrátorka Zuzana Čupová vybrala do netradičního atlasu Stromové třicet stromů, s nimiž se setkáváme v české krajině. V jejích ilustracích stromy ožívají a vykračují si, tančí, muzicírují, jednoduše žijí. Má autorka svůj oblíbený strom? A na čem kromě ilustrování pracuje? Přečtěte si rozhovor.
V naší edici Dveře do svět příběhů vyšla vaše autorská knížka s názvem Stromové. Řeknete čtenářům, kteří si knihou ještě nelistovali, proč je v názvu ta životná koncovka?
Životnost stromů je vlastně něco, co jsem se snažila zdůraznit celou knížkou, proto se promítla i do názvu. Přijde mi, že jak se stromy nehýbou, můžeme mít někdy tendenci vnímat je spíš jako objekty než živé organismy. V knížce se tedy hýbou a přistupuju k nim jako k osobám, dámám a pánům. Bydlím totiž na vesnici a každý den chodím na procházku se psem. Málokdy cestou potkám člověka, ale každodenně míjím tytéž stromy a přišlo mi neslušné, že velkou část z nich ani neznám jménem.
Máte svůj oblíbený strom?
Všechny jsou moje oblíbené, samozřejmě. Ale jestli musím vybrat jeden, tak snad borovice. Mívali jsme na zahradě dvě velké vejmutovky, říkali jim les a jako malí si pod nimi a na nich věčně hráli. Takže k nim mám speciální pouto.
Kniha Stromové je vaše první kniha, kterou jste napsala i ilustrovala. Budete teď mít chuť ještě ilustrovat knihy jiných autorů?
Chuť ilustrovat knížky jiných autorů jsem ale rozhodně neztratila. Nedávno jsem zrovna dodělala ilustrace k další knize Ireny Hejdové. Psaní vážně není moje parketa a s radostí to přenechám povolanějším. U knihy Stromové to bylo ještě únosné, protože texty jsou kratičké a sestavené ze sesbíraných faktů. Jinak myslím, že všechen talent k psaní a vymýšlení příběhů v rodině podědila sestra Kateřina.
Vystudovala jste Ateliér animované tvorby na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, napadá mě proto, máte raději ilustraci nebo animaci? Nebo si od jednoho chodíte odpočinout k druhému?
Asi tak, i když zatím spíš od animace k ilustraci než naopak. Animace je strašlivě časově náročná. Je to jiný pocit zadostiučinění, když po půl roce držíte v ruce knížku, než když za stejnou dobu horko těžko doděláte tříminutový film. A také animace, věnuju se převážně klasické kreslence, vyžaduje hodně sedění u počítače, a to je důvod, proč k ilustraci používám hlavně akvarel a inkoust. V každém případě myslím, že obojí mám ráda stejně. Oživovat postavy a věci animací má své nezaměnitelné kouzlo.
Vaše postavičky jsou poměrně expresivní – mají velké oči, výrazné rysy, ale pozadí či prostředí máte často spíš jemná. Je v tom vaše zkušenost s animovaným filmem, kterou přenášíte na stránky knih?
Určitě, tedy občas se soustředím víc na pozadí, ale většinou k tomu potřebuju nějaký vnější popud. Kreslení samotných postav je pro mě přirozenější, protože jsem na to z animace víc zvyklá. U ilustrace si teprve uvědomuju, jaké oproti animaci přináší možnosti a o kolik víc volnosti. Pro animaci jsem zvyklá navrhovat postavy tak, aby se s nimi dobře pracovalo v týmu, aby v pohybu byly jasné a srozumitelné, to najednou v ilustraci není nutné.
Krátký film Pod mrakem, na kterém jste spolupracovala s Filipem Diviakem, vyhrál Zlatý střevíček pro nejlepší krátký animovaný film na festivalu ve Zlíně. Jaká tahle spolupráce byla? Pracujete teď na nějakém dalším filmu?
Pod mrakem bylo cvičení do školy a spolupráce to byla skvělá. Asi nejrychlejší film, co jsem kdy stvořila. Shodou okolností teď zase pracuju na filmu s Filipem. Navrhuju postavy do jeho rozpracovaného celovečeráku. Je to taková vsuvka mezi dvěma knižními projekty a dobrá změna, protože styl je mnohem realističtější, než na co jsem zvyklá, a navíc s prvky sci-fi.
Jaký je váš profesní sen?
To mě teď trochu zaskočilo, protože jsem si uvědomila, že většinu snů, co jsem měla – asi jsou většinou v poměrně dosažitelných mezích –, se jakousi náhodou daří plnit. Můj nynější profesní sen by asi byla příležitost ilustrovat nějakou klasiku. Jako Austenovou, sestry Brontëovy nebo třeba Wodehouse.
Ptala se Jitka Esserová