Děti, čtete?! 2024: Emma Hanzlíková
Labyrintem meandrů Prahy
Když jsme v listopadu 2021 otevřeli knihkupectví Meander na Jánském vršku, věděli jsme, že hlavní turistická trasa tepe nedaleko, v Nerudově ulici, ale nalákat hrozen, aby sešel do podhradí, nebylo samo sebou. Během kovidové pandemie a krátce po ní patřilo město místním. Sami Pražané se rádi procházeli po Malé Straně. Město bylo od turistů i suvenýrových kýčových prodejen zcela vyčištěno, ulice se vyprázdnily jak během morové rány. Malá prodejna s dětskými knihami tak působila jako úkaz. Říkali jsme si, že vytvořit průvodce, který bude trošku netradičně zaměřený víc na lokální obyvatele, navíc specificky na rodiny s dětmi, by mohl propojení s místem pomoct. Bohužel prodejna byla neudržitelná. Dnes je na Jánském vršku vietnamský obchod a kočička na výkladu, kterou ručně namaloval Petr Nikl, vede smutný dialog se zlatou mávající kočičkou za výlohou…
I tak myšlenka bedekru přežila a podařilo se ji realizovat díky maximálnímu nasazení grafika a ilustrátora Dana Rerka a ilustrátorky Alžběty Božekové. Dano pracoval na mapě Prahy několik měsíců. Ačkoli sám pochází ze Slovenska, Prahu si důkladně prochodil a dokázal zachytit neobvyklé pohledy na město. Věnoval mnoho času i rešerším jiných dětských průvodců, které o Praze vyšly, a pokusil se vytvořit opravdu něco neotřelého, co se formátem příjemně vleze do kapsy.
Pro mě osobně jsou průvodce trochu jako stockholmský syndrom. V pokročilém věku se snažím žít bez nich, ale potřeba konzultace cesty s knihou je ve mně hluboce zakořeněna. Vyrostla jsem v rodině, kde při každých prázdninách v zahraničí byly v kastlíku v autě nedílnou součástí průvodci – neuvěřitelné bichle Rough Guide, zelené Michelin anebo trendy Lonely Planet. Můj otec je historik a každé ráno konzultoval bedekr, abychom náhodou během našeho putování neminuli nejzapadlejší kostely, archeologické vykopávky či keltská oppida. Častokrát kombinoval i dvě vydání, aby si ověřil správnost údajů. Neváhal si často zajet stovky kilometrů, a mapu Francie, Itálie, Řecka či Španělska jsme tak křižovali cikcak namísto přímého a rychlého přesunu z bodu A do bodu B. Na jednu stranu jsme na vlastní oči viděli románské kostely či římské akvadukty, které můžeme znát jen ze specializovaných umělecko-historických publikací, na druhou stranu byl náš program značně nahuštěný a na koupání u moře – ke smůle dětské části výpravy – zůstalo většinou pár hodin z celého týdne.
Můj manžel je pravý opak. Miluje ztraceně bloudit městem, nechává se překvapit. Je povoláním architekt a město prochází s hlavou vzhůru. Zásadně neplánuje víc jak den dopředu a místa si nechává doporučit od kamarádů žijících v dané destinaci. Já pak tajně kontroluji mapu v telefonu, zda se o ulici vedle nenachází skrytý architektonický poklad, který by bylo škoda minout. V Kjótu se mi povedlo „čistě náhodou“ celou rodinu dovést po „cíleném bloudění“ uličkami přímo před slavný Face House architekta Kazumasy Ymašita. Jak říkám, náhoda! Věřím, že nápad na vydání Meandrů Prahy, kde se snoubí tipy na reálně ozkoušená místa s mystifikací i tajnými doporučeními od lokálů, je symbiózou mezi výše zmíněnými principy, se kterými se v životě setkávám. Obsese mít město v hrsti v kontrastu s romantickým blouděním labyrintem ulic.
Dělá mi velkou radost, že Meandry Prahy jsou od svého uvedení na jarní trh již téměř vyprodané. Ukazuje se, že podobný pomocník na procházky matkou měst tu chyběl. Stejně tak se potvrzuje, že ne vždy chceme slepě držet mobilní telefon a sledovat modré tečky, kterými nám kroky našeptává googlovský deus ex machina. Kniha zůstává a stává se hmatatelným důkazem našich cest, pokud správně předpokládáme, že fotografie z telefonu už v dnešní době nikdo nestíhá vyvolávat a ukládat do fotoalb. Bilingvní vydání se navíc ukázalo jako vhodný artefakt pro obdarování hostů z ciziny. Přála bych si, aby se kniha dostala více i do rukou zahraničních turistů. Ideálně aby na ně čekala hned po check-inu na posteli po odemknutí hotelového pokoje, protože věřím, že i je může mile překvapit a svést takzvaně off the beaten track.
Vzhledem k nedostupnosti knihy teď chystáme dotisk, lépe řečeno rozšířené vydání. Přibydou ilustrace, doplníme pár nových lokací k objevení i občerstvení a svou esej přislíbily například současná umělkyně Eva Koťátková nebo bohyně kuchyně Dita Pecháčková.
Co se týče rozšiřování destinací o další česká města, zavání to spíš vytvořením nové edice. V Meandru sice již od samého počátku existují Pražské legendy, které svými jazykovými mutacemi cílily na turisty pohybující se kolem staroměstského orloje, židovského Starého Města či kláštera Pražského Jezulátka. Avšak edice bedekrů meandrujících českými městy by si jistě našla své čtenáře na cestách. Věřím, že průvodce by si zasloužily Olomouc, Tábor, Plzeň, Humpolec, Kutná Hora nebo Brno, ačkoli netradiční Brnox od Kateřiny Šedé je nenahraditelný. Určitě by se tak otevřela celá nová škála spolupráce s lokálními subkulturami a daná města by byla nahlédnuta, prozkoumána a doporučována z jiné perspektivy. Souzním s ideou vydávání se do periferií raději než center. Takže výzva vyslyšena!