Martin Čepa: Zvon, ilustrace Richard Fischer, Argo, Praha 2024, 288 stran, prodejní cena 398 Kč
Když jeden z dětských hrdinů zcela bez jakéhokoli špatného úmyslu narazí na ulici do jakéhosi pána v černém kabátu, děti jen stěží mohou tušit, že je čeká několik hodin až „nelidsky“ krutého trýznění, strachu a úzkosti na vyšetřovně pražského gestapa. Nejen tento, ale i mnoho dalších temných momentů obsahuje literární prvotina Martina Čepy Zvon.
Jde o román pro mládež odehrávající se převážně v Praze v době posledních dnů druhé světové války, kam se ústřední skupina dětských protagonistů omylem dostane skrze záhadný vesmírný objekt zvaný – Zvon. A jak právě záhy hrdinové zjišťují čím dál více, než by jim bylo příjemné, rozhodně se nejedná o dobu, v níž by chtěli strávit zbytek života. Vydávají se proto pátrat, jak se odsud co nejrychleji dostat zpátky domů. Do doby, kam patří a kde mají vše, co mají rádi.
Kniha obsahuje skutečně nemálo těžkých témat, která k době Protektorátu Čechy a Morava neodmyslitelně patří. Martinu Čepovi se ji podařilo uchopit velmi citlivě a skutečně s přihlédnutím k primární skupině svého čtenářstva. Jeho vyprávění vyniká dobře vystavěným napětím a dobrodružstvím, místy ochuceným něžností a humorem. Díky tomu se krutá realita tehdejšího dění stane alespoň pro čtenáře součástí sice vcelku děsivé a hrůzunahánějící, ale zároveň velmi zábavné a nenásilně edukativní historické exkurze, která mu přiroste k srdci stejně jako dětští protagonisté příběhu i mnoho vedlejších postav.
O to snadněji se pak i odpouští některé nedostatky, například méně vtahující úvod nebo nedostatečné využití postav rodičů, zvláště pak v závěru. Zvláštní kapitolou jsou doprovodné ilustrace Richarda Fischera, které jsou velmi specifické a místy „nedětsky“ zobrazující dětské postavy.
Čepův románový debut by mohl, ba možná i měl být podnětným příspěvkem do zřejmě věčné, nepochybně ovšem důležité debaty o tom, jak s různými temnými, nepříjemnými a citlivými tématy v literatuře pro děti a mládež (ne)zacházet. Jisté je, že napříč společností dochází pozvolně k čím dál širší shodě, že důsledná tabuizace není řešením. Už menší shoda ovšem panuje nad tím, jak tato témata tedy vhodně uchopit.
A já si jen dovoluji na závěr v reakci na jistou poměrně silně medializovanou kauzu, která tuto debatu opět v nedávné době i v širších kruzích rozvířila, utrousit, že by bylo jistě hezké, kdyby se Čepovi a jeho Zvonu nyní na svou stranu podařilo získat alespoň nějakého toho ž(Ž)áčka, který ho bude do jisté míry následovat a nechá se jím inspirovat.
Adam Hemelík
Autor je studentem žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy; text vznikl v rámci semináře na katedře žurnalistiky IKSŽ, vedeného Janou Čeňkovou.