Studenti recenzují literaturu pro děti XI: Alžběta Dvořáková: Žako a Stopotvorná

Alžběta Dvořáková: Žako a Stopotvorná, ilustrace Magdalena Rutová, Baobab, Praha 2024, 120 stran, prodejní cena 330 Kč

 

„Máš plavecké sklony, Pedro? Tebe, liško, zmáhá vedro? Jako spánek opičí, semínko to zveličí,“ prozpěvuje si opičák Rodrigo na obřím stromu jménem Velikán. Na jeho větvích rostou semínka, která při pozření náhodně zveličují vlastnosti: dobré i špatné. Ve fantaskním dějišti knihy Žako a Stopotvorná, vydané loni nakladatelstvím Baobab, vystupují liška s rezavými stopami a papoušek-polyglot. Přesto hlavní roli ve fantazijním světě Alžběty Dvořákové a Magdaleny Rutové hraje skromnost.

Pokora se do dětské knihy autorsko-ilustrátorské dvojice promítá zejména v podobě moralizující pointy, ke které se sbíhají paralelní dějové linky soustředěné kolem lišky Stopotvorné a papouška Elvise, který si raději říká svým druhovým jménem Žako. Jediné, co je spojuje dříve, než se jejich osudy protnou, je známost se zvěrolékařem Arturem, který zatoulaným zvířatům nabízí pomoc. Spojuje je ale i něco důležitějšího: ctižádostivost a zvědavost. Právě ty je ženou mimo hranice bezpečného domova, a nakonec je přivedou ke stromu Velikánovi a jeho kouzelným plodům.

Poučné vyústění po boku fantastických prvků vnáší do příběhu subtilní pohádkovou rovinu, přesto nadpřirozeno v paralelním vyprávění o komplexně vykreslené zvířecí dvojici převážně nevystupuje do popředí. Čtenář tak může nabýt pocit, že na něj útočí nevyčerpatelné množství lesních zvuků, nelidských jazyků, nahlas vyřčených myšlenek anebo odposlouchávaných rozhovorů, vedle textu doprovozených krásnými celostránkovými ilustracemi Magdaleny Rutové, která se v minulosti mimo jiné podílela na úspěšné knize Já, chobotnice.

Vyprávění je navíc rozlišeno: liška je psaná ve třetí osobě, zatímco papoušek mluví v ich-formě. Kvůli hutnému vrstvení rychle se měnící akce a přímé řeči se zdá, jako kdyby ve fikčním světě knihy nebylo místo pro neživé tvory.

Alžběta Dvořáková, známá dvoudílnou sérií o kocourovi Herkulovi, umí s citem tento potenciál využít jako v pasáži s nepojízdným kolotočem. Vytváří tak dojem znepokojivé snovosti až hrůzy, kterou vzápětí smete jediné máchnutí huňatého ocasu a nahradí ji důvtip a nenucený humor. Magie v tom není. Jen létající leknín, který vás odnese domů.

 

Julia Pátá

Autorka je studentkou žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy; text vznikl v rámci semináře na katedře žurnalistiky IKSŽ, vedeného Janou Čeňkovou.